Pátek 11. října 2024
Svátek má Andrej
Svátek má koník Gven
Svátek má pejsek Mary

25.1.2009 - Stránky nebyly nějáký čas aktualizovány, ale začnu na nich opět pracovat, pokusím se napsat nové články a snad i vymyslet nový design:) Dnes jsem vymazala obsah návštěvní knihy, protože se tam přemnožily spamy.

Kikulle - Autocross Terinka Lucyinka - Music forever Renisek


Klusácké dostihy



Klusácké dostihy byly prvním organizovaným jezdeckým sportem. Již 1500 let před Kristem držel asyrský královský dvůr nákladné stáje a profesionální trenéry koní, kteří byli zapřaháni do kariot, určených původně pro válečné účely. Záhy se však tyto vozíky začaly používat pro lov i závodění. Dostihy ve vozech - jezdilo se však cvalem, nikoli klusem - byly na programu olympijských her již v sedmém století před naším letopočtem a velké úctě se těšily i ve starověkém Římě.

Římské dostihy

Dostihy spřežení byly ve starověkém Římě stejně populárním sportem, jakým je v současné době fotbal. Zatímco v Řecku byly závody s koňmi výsadou bohatých, na římských hipodromech soutěžily čtyři týmy - bílí, červení, modří a zelení -, které měly mezi publikem početné fanoušky. O výsledcích klání byly vedeny záznamy a vynikající účastníci (jeden z nich měl například na svém kontě 1300 vítězství, 88 druhých a 37 třetích míst) byli pohřbíváni spolu s těmito záznamy. Mezi pahorky Palatina a Aventina byl ve čtvrtém století našeho letopočtu postaven Circus Maximus pro 200 000 diváků. Během vlády císaře Augusta (27 př. Kr. - 14 po Kr.) bylo v Římě dvanáct dostihových dnů, za vlády Flavia (69-96 po Kr.) jich bylo již sto. Sport měl své profesionální dostihové úředníky, startovní listiny, ale také soudní spory a nařčení z dopingu koní, hazardní sázky a nevázané oslavy. Závody koňských spřežení zanikly spolu s římským impériem v pátém století našeho letopočtu.

Moderní klusácké dostihy

Moderní klusácké dostihy se začaly vyvíjet až v 19.století. Slovo "klusácké" však není ve vztahu k dostihům zcela přesné nejen proto, že první závody sběhaly cvalem, ale i proto, že slovem "klus" můžeme označit dvě varianty stejného chodu - diagonální klus a mimochodný klus. Mimochodný klus je obvykle hodnocen jako rychlejší krok a mimochodníci (paceři) jsou také mnohem méně náchylní k tomu, aby při klusu zacválali, což je proti pravidlům klusáckých dostihů a penalizuje se vyloučením. Klusáci jsou oblíbení v Evropě, zatímco mimochodníci se užívají téměř výhradně v Americe. Klusáci a mimochodníci se nestaví proti sobě v jednom dostihu. (Mimochod je při dostizích "klasických" klusáků považován také za "nečistý" chod, jako např. cval nebo třítakt, a kůň je za něj diskvalifikován.)

Klusácké dostihy se jezdí obvykle ve zvláštním lehkém dvoukolovém vozidle zvaném sulka, která má rám ve tvaru U. Sedačka pro žokeje je umístěna v oblouku rámu. Klusácké dostihy v sedle jsou méně časté a nazývají se monté. Klusácké dráhy jsou si navzájem hodně podobné s tvarem se blíží oválu, na kterém se běží vždy na levou ruku. Velmi často mívají umělý povrch a umělé osvětlení, takže je možné závodit po celý rok.

Americký klusák

Plemenem záměrně vyšlechtěným pro klusácké dostihy je americký klusák pro kterého se od roku 1879 používá také název strandardbred. K nejvýznamnějším hřebcům tohoto plemene patří anglický plnokrevník Hambletonian, narozený v USA roku 1849, kterého lze nalézt v rodokmenu většiny dnešních amerických klusáků. V úplných počátcích pak ovlivnil chov jiný anglický plnokrevník, hřebec Messenger, importovaný z Británie v roce 1788. Od těch dob ovlivnil americký klusák významně chov evropských klusáckých plemen.

Klusácký sport v Severní Americe, ovládaný dnes Asociací klusáckého sportu Spojených států, má své kořeny v silničních závodech pořádaných u příležitosti zemědělských trhů. Počátkem 19.století se začaly v mnoha větších městech budovat klusácké dráhy. Mimochodníci, původně přehlížení představitelé klusáků, se dostali do středu všeobecného zájmu v roce 1897 díky dvěma "národním hrdinům". Prvním z nich byl kůň Dan Patch a druhým Star Pointer, kterému se jako prvnímu podařilo překonat míli za dvě minuty.

Kolem roku 1903 byylo z Ameriky exportováno na 3000 amerických klusáků, přestože v Rusku zůstával ve středu zájmů orlovský klusák a Francie měla své vlastní plemeno - klusáka francouzského, vyšlechtěného na základě silných normandských polokrevníků

Více informací o americkém klusákovi

Fotografie


© 2006-2009 Jitka Dobešová | Všechna práva vyhrazena | TechComputers |
Mapa webu | RSS | XHTML 1.0 Transitional | CSS 2.1 | Nahoru |