Úterý 11. prosince 2018
Svátek má Dana
Svátek má koník Drak
Svátek má pejsek Rufus

25.1.2009 - Stránky nebyly nějáký čas aktualizovány, ale začnu na nich opět pracovat, pokusím se napsat nové články a snad i vymyslet nový design:) Dnes jsem vymazala obsah návštěvní knihy, protože se tam přemnožily spamy.

Kikulle - Autocross Terinka Lucyinka - Music forever Renisek


Drezura



Cíl drezury

Cílem drezúry je rozvoj koně ve „spokojeného atleta“ jeho harmonickým výcvikem. Výsledkem je kůň klidný a vyrovnaný, pružný, uvolněný a obratný, ale také důvěřivý, pozorný a bystrý, čímž se dosáhne úplného souladu s jezdcem.

Kůň působí dojmem, že dělá dobrovolně vše, co je od něj požadováno. Důvěřivě a pozorně se podřizuje svému jezdci, zůstává dokonale rovný ve všech pohybech na rovné čáře a zahnutých liniích.

Jeho krok je pravidelný, uvolněný a nenucený. Klus je uvolněný, pravidelný, pružný a živý. Cval je plynulý , lehký a vyvážený. Záď není nikdy neaktivní nebo loudavá. Kůň reaguje na nejjemnější pobídky jezdce, a tak oživuje a vnáší energii do všech částí svého těla.

V důsledku kmihu a ohebnosti kloubů, bez paralyzujícího účinku odporu, kůň se podřizuje bez váhání jezdci a reaguje na různé pobídky klidně v přirozené harmonické rovnováze jak fyzické, tak duševní.

Při veškeré práci dokonce i při zastavení, kůň musí být „na přilnutí“. Říkáme, že kůň je na „přilnutí“, když krk je více nebo méně zvednutý a vyklenutý podle stupně výcviku a podle prodloužení nebo shromáždění chodu, přijímá udidlo s lehkým a měkkým kontaktem a stálou poslušností. Hlava musí zůstat v ustálené poloze, zpravidla nepatrně před kolmicí, s pružným týlem jako nejvyšším bodem šíje a bez odporu k jezdci.

Kadence se projevuje v klusu a ve cvalu a je výsledkem správné harmonie, kterou kůň ukazuje, když se pohybuje s dobře zřetelnou pravidelností, kmihem, a vyvážeností. Kadence musí být udržována při všech cvicích v klusu a cvalu a ve všech variantách těchto chodů.

Pravidelné chody jsou základem drezúry.

Zastavení

Při zastavení má kůň stát pozorně, spokojeně, nehybně a rovně, s váhou rozloženou stejnoměrně na všech čtyřech nohách, které v páru stojí vždy vedle sebe. Krk má být zvednut, týl je nejvyšším bodem, hlava nepatrně před kolmicí. Kůň zůstane „na přilnutí“ a udržuje měkké a lehké spojení s rukou jezdce, může jemně přežvykovat udidlo a je připraven k pohybu na nejjemnější pomůcku jezdce.

Zastavení se docílí přenesením váhy koně na záď správným zvýšením účinku sedu a holení jezdce, pobízejících koně proti jemně zadržující ruce, vyvolávající téměř okamžité, ale ne násilné zastavení na určitém místě. Zastavení se připravuje sérií polovičních zádrží (viz dále – přechody).

Krok

Krok je kráčivý chod s pravidelném čtyřdobém taktu. Pravidelnost spolu s úplným uvolněním musí být dodržena po celou dobu práce v kroku.

Pohybuje-li se přední a zadní noha na téže straně téměř ve stejnou dobu, krok se stává téměř laterálním pohybem. Tato nepravidelnost, která může přejít až do mimochodu, je vážným zhoršením kroku.

Rozeznáváme střední, shromážděný, prodloužený a volný krok. Mezi těmito ruchy musí být vždy zřetelný rozdíl v držení těla koně a v překračování.

Střední krok

Uvolněný, pravidelný a nenucený krok středního prodloužení. Kůň zůstává „na přilnutí“, kráčí energicky, se stejnými a rozhodnými kroky, zadní nohy došlapují před stopy předních nohou. Jezdec udržuje lehký, měkký a stálý kontakt s hubou koně, dovolující přirozený pohyb hlavy a krku.

Shromážděný krok

Kůň zůstává „na přilnutí“, pohybuje se odhodlaně vpřed, krk je zvednutý a vyklenutý. Kůň se zřetelně „nese“. Hlava se přibližuje kolmici, zůstává lehké spojení s hubou. Záď je angažovaná s dobrou akcí hlezen. Chůze musí zůstat kráčivá a energická, nohy došlapují v pravidelných intervalech. Každý krok zabírá méně prostoru a je vyšší než při středním kroku, protože všechny klouby se zřetelněji ohýbají. Aby shromážděný krok nebyl uspěchaný nebo nepravidelný, je méně prostorný než střední krok, je však aktivnější.

Prodloužený krok

Kůň zabírá co nejvíce prostoru, aniž by spěchal a porušil pravidelnost kroků, zadní nohy došlapují výrazně před stopy předních. Jezdec dovoluje koni natáhnout hlavu a krk, aniž by ztratil spojení s hubou a kontrolu nad týlem koně.

Volný krok

Je krok k uvolnění, při němž je koni dána úplná volnost ke snížení hlavy a vytažení krku.

Klus

Klus je dvoudobý chod se střídáním diagonálních nohou (levá přední a pravá zadní a naopak). Každý klusový krok je oddělen okamžikem vznosu.

Klus má ukázat uvolněné, aktivní a pravidelné kroky.

Při veškeré práci v klusu jezdec sedí, kromě případů, kdy je v úloze předepsáno jinak.

Kvalita klusu se hodnotí podle celkového dojmu t.j. pravidelnosti a pružnosti kroků, kadence a kmihu ve shromáždění i prodloužení. Je výsledkem pružnosti hřbetu a dobře angažované zádě , a schopností zachovat stejný rytmus a přirozenou rovnováhu v každém ruchu klusu.

Rozeznáváme následující ruchy klusu: pracovní klus, prodloužení kroků, shromážděný klus, střední klus a prodloužený klus.

Pracovní klus

Je chod mezi shromážděným a středním klusem. Kůň je na stupni výcviku,kdy ještě není přípraven pro shromážděné chody. Ukazuje v tomto ruchu dobrou vyváženost, zůstává „na přilnutí“, jde vpřed stejnými a pružnými kroky a s dobrou akcí zádě. Výraz „dobrá akce zádě“ zdůrazňuje význam kmihu, který vychází z činnosti zádě.

Prodloužení kroků

V úloze pro čtyřleté koně se požaduje prodloužení kroků.Je to chod mezi pracovním a středním klusem,kdy kůň není ještě připraven pro střední klus.

Shromážděný klus

Kůň zůstává „na přilnutí“, pohybuje se vpřed se zvednutým a vyklenutým krkem. Zadní nohy, které jsou dobře angažované a ohebné, musí udržovat energický kmih a umožňují velkou pohyblivost plece, což ukazuje zřetelné „nesení se“ koně. Kroky koně jsou méně prostorné než v ostatních ruších bez ztráty pružnosti a kadence.

Střední klus

Je chod s mírnějším prodloužením ve srovnání s klusem prodlouženým a „kulatější“ bez spěchání. Kůň jde vpřed jasně prodlouženějšími kroky z aktivní zádě. Jezdec dovoluje koni nést hlavu mírně před kolmicí než ve shromážděném nebo pracovním klusu a dovoluje mu také ve stejné době poněkud snížit hlavu a krk. Kroky mají být stejné a celý pohyb vyvážený a nenucený.

Prodloužený klus

Kůň zabírá co největší možný prostor. Nepospíchá, délka jeho kroků je co nejdelší a vychází z velké aktivity zádě. Jezdec dovoluje koni prodloužení rámce s uvolněným týlem k získání co největšího prostoru. Přední nohy došlapují na místo, na které ukáží. Pohyb (poloha) předních a zadních nohou má být v okamžiku prodloužení stejný. Celý pohyb má být v dobré rovnováze a přechod do shromážděného klusu musí být proveden měkce při současném přenesení větší váhy na záď.

Cval

Cval je třídobý chod, kdy např. při cvalu vpravo je tento nohosled : levá zadní, levá diagonála (současně levá přední a pravá zadní), pravá přední následovaná momentem vznosu, kdy jsou všechny čtyři nohy ve vzduchu, před příštím cvalovým skokem.

Cval, vždy s lehkými, kadencovanými a pravidelnými skoky, má být pohybem bez váhání.

Kvalita cvalu se hodnotí podle celkového dojmu, tj. pravidelností a lehkostí chodu, tendence skoku vzhůru (do kopce) a kadence, vycházející z přijmutí udidla s uvolněným týlem a angažovanosti zádě s aktivní činností hlezen - a schopnosti zůstat ve stejném rytmu a přirozené rovnováze i po přechodu z jednoho cvalu do druhého. Kůň zůstává na rovných čarách vždy rovný a správně ohnut v obloucích.

Rozeznáváme pracovní cval, prodloužení skoků, shromážděný cval, střední cval a prodloužený cval.

Pracovní cval

Je chod mezi shromážděným a středním cvalem.Kůň je na stupni výcviku,kdy ještě není připraven pro shromážděné chody. Ukazuje přirozenou rovnováhu a je „na přilnutí“, pohybuje se kupředu ve stejných, lehkých a kadencovaných skocích, s „dobrou akcí zadních nohou“. Výraz „dobrá akce zadních nohou“ zdůrazňuje důležitost impulsu vycházejícího z aktivní zádě.

Prodloužení skoků

V úloze pro čtyřleté koně je požadováno „prodloužení skoků“. Je to varianta mezi pracovním a středním cvalem, kdy kůň je na stupni výcviku, ve kterém ještě není připraven pro střední cval.

Shromážděný cval

Kůň zůstává „na přilnutí“, pohybuje se vpřed s krkem zvednutým a vyklenutým. Aktivní záď udržuje kadenci a energický kmih umožňující velkou pohyblivost plece což ukazuje zřetelné „nesení se“ koně. Skoky jsou kratší než v ostatních cvalech bez ztráty pružnosti a kadence.

Střední cval

Je chod mezi pracovním a prodlouženým cvalem. Kůň jde vpřed bez pospíchání v jasně prodloužených skocích s aktivní zádí. Jezdec dovoluje koni nést hlavu trochu více před kolmicí než při shromážděném nebo pracovním cvalu a dovoluje mu také mírně snížit hlavu a krk. Skoky mají být nenucené a vyvážené.

Prodloužený cval

Kůň zabírá co největší možný prostor. Délka jeho skoků je co největší, bez ztráty klidu a lehkosti a je výsledkem velkého kmihu vycházejícího ze zádě. Jezdec dovolí koni prodloužení rámce s uvolněným týlem k získání co největšího prostoru. Celý pohyb má být v dobré rovnováze a přechod do shromážděného cvalu musí být proveden měkce při současném přenesení větší váhy na záď.

Kontracval (cval na opačnou nohu)

Kontracval je cvik zlepšující rovnováhu a srovnání koně a musí být prováděn ve shromážděném cvalu. Kůň cválá ve správném nohosledu na vnější přední nohu. Přední a zadní nohy jdou ve stejné stopě.

Jednoduchá změna cvalu

Je změna cvalu, kdy kůň ze cvalu přejde přímo do kroku a po třech až pěti jasně vymezených krocích zaskočí okamžitě do cvalu na druhou vedoucí nohu.

Přeskok (letmá změna cvalu)

Tato změna cvalu je provedena při vznosu, který následuje po každém cvalovém skoku. Změna má být provedena předníma i zadníma nohami současně. Přeskoky ve cvalu mohou být prováděny také v sériích, např. každý čtvrtý, třetí, druhý nebo každý skok. Kůň i v sériích zůstává uvolněný, klidný, rovný, v kmihu, udržuje stejný rytmus a rovnováhu během celé série. Aby se zabránilo ztrátě lehkosti, plynulosti a prostornosti u přeskoků v sériích, musí být prováděny s dostatečným kmihem.

Couvání

Couvání je dvoudobý pohyb zpět v diagonálním sledu kroků bez momentu vznosu. Každý diagonální pár nohou se současně zvedá i došlapuje a přední nohy kráčejí ve stejné linii jako nohy zadní.

Během couvání má kůň zůstat „na přilnutí“ a udržet si chuť k pohybu vpřed.

Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.

Po dokončení předepsaného počtu kroků kůň a) zůstane stát ve čtvercovém rámci, nebo b) vykročí okamžitě v požadovaném chodu.

Série couvání ( houpačka ) je kombinace dvojího couvání s kroky vpřed.Má být prováděna s plynulými přechody a předepsanými počty kroků.

Přechody

Změny chodu a ruchu mají být provedeny zřetelně u předepsaných značek. Kadence chodu má být zachována až do okamžiku, kdy chod je měněn nebo kůň zastaví. Změny ruchu musí být jasně definovány se zachováním stejného rytmu a kadence. Kůň má zůstat lehce v ruce, klidný a udržet korektní postavení.
Totéž platí o přechodech z jednoho cviku do druhého, např. z pasáže do piaffy a obráceně.

Poloviční zádrž

Každý cvik nebo přechod by měl být připraven sotva viditelnou poloviční zádrží. Poloviční zádrž je téměř současná koordinovaná činnost sedu, holení a ruky jezdce s cílem zvýšit pozornost a zlepšit rovnováhu koně před provedením cviků nebo přechodů do nižších a vyšších chodů.
Přenesením poněkud větší váhy na záď je vyvolána větší angažovanost zadních nohou ve prospěch odlehčení předku a celkové rovnováhy koně.

Změny směru

Při změnách směru má kůň přizpůsobovat ohnutí svého těla zakřivenosti čáry, kterou sleduje, zůstat poslušný a na pomůckách jezdce, bez odporu nebo změny chodu, rytmu nebo ruchu.

Změny směru mohou být prováděny následujícími způsoby:

  1. Obrat v pravém úhlu včetně projíždění rohu ( čtvrt malého kruhu přibližně 6 m v průměru).
  2. Krátká a dlouhá diagonála.
  3. Půl malého nebo velkého kruhu se změnou směru.
  4. Poloviční pirueta a obrat kolem zádi.
  5. Vlnovky.
  6. Opačné změny ruky v cikcak* traverzále. Kůň by měl být rovný v okamžiku změny směru.

*Cikcak traverzála obsahuje více než dva poloviční překroky se změnou směru.

Figury

Požadované obrazce(figury) v drezuře jsou malé kruhy (volty), vlnovky a osmičky

Malý kruh (volta)

Malý kruh(volta) má průměr 6, 8 nebo 10 metrů.
Má-li být větší než 10 metrů, používá se slovo „kruh“ a uvedení průměru.

Vlnovka

Vlnovka se skládá z půlkruhů spojovaných rovnou čárou,vrcholy půlkruhů se dotýkají dlouhé stěny. V okamžiku protnutí středové čáry má být kůň rovnoběžný s krátkou stěnou a rovný. Délka rovné čáry se mění v závislosti na průměru půlkruhu.

Osmička

Osmičku tvoří dva přesné kruhy o stejné velikosti, jak je předepsáno úlohou, spojené ve středu osmičky.Kůň má být ve středu figury před změnou ruky na okamžik rovný.

Ustupování na holeň

Záměrem ustupování na holeň je ukázat poddajnost koně a jeho odpověď na stranové pobídky.

Cvik je prováděn v pracovním klusu.
Kůň je téměř rovný, kromě nepatrného postavení hlavy proti pohybu tak, že jezdec má vidět vnitřní očnicový oblouk a vnitřní nozdru. Obě vnitřní nohy překračují ( a křižují) předem vnější nohy.
Ustupování na holeň se může provádět na diagonále, kdy kůň má být pokud možno rovnoběžný s dlouhou stěnou obdélníku, ale předek má být nepatrně před zádí. Může se také provádět na stěně, kdy kůň má být v úhlu asi 35 stupňů ke směru, kterým se pohybuje.

Práce na dvou stopách (Stranové pohyby)

Cílem práce na dvou stopách je rozvoj a zvýšení angažovanosti zádě a tím také shromáždění.

Při každé práci na dvou stopách - dovnitř plec, travers, renvers a poloviční překrok - je kůň nepatrně ohnut a pohybuje se předníma a zadníma nohama po dvou různých stopách.

Postavení ani ohnutí se nesmí přehánět, aby nedošlo k porušení rovnováhy a plynulosti příslušného pohybu.

Při práci na dvou stopách má chod zůstat uvolněný a pravidelný, má být kadencovaný a vyvážený. Často dochází chybně ke ztrátě kmihu, protože jezdec se zaměří převážně na ohnutí koně a jeho ustupování do strany.

Dovnitř plec

Cvik se provádí ve shromážděném klusu.Kůň je lehce a stejnoměrně ohnut okolo vnitřní nohy jezdce a udržuje úhel přibližně 30 °ke stěně. Vnitřní přední noha koně překračuje a křižuje před vnější přední nohou.Vnitřní zadní noha se podsazuje pod těžiště koně se snížením vnitřní kyčle a jde ve stejné stopě jako vnější přední noha.Kůň je ohnut proti směru ve kterém se pohybuje.

Travers (dovnitř záď)

Cvik se může provádět ve shromážděném klusu nebo ve shromážděném cvalu.Kůň je ohnut okolo vnitřní nohy jezdce poněkud více než při dovnitř plec.Úhel ke dlouhé stěně by měl být 35°, zezadu i zepředu bychom měli vidět čtyři stopy.Přední nohy jdou na stěně a zadní od stěny.Vnější nohy koně překračují a křižují vnitřní nohy.Kůň je ohnut ve směru,ve kterém se pohybuje.Na začátku traversu záď koně musí jít od stěny nebo po projetí rohu či kruhu zůstává od stěny.Na konci traversu se záď vrátí na stěnu aniž by došlo přistavení ke druhé ruce.

Renvers

Renvers je cvik obrácený k traversu. Záď zůstává na stěně,zatímco předek koně je od stěny. Kůň je ohnut ve směru ve kterém se pohybuje.Při dokončení renversu se předek koně vrátí zpět na stěnu. Jinak platí stejné principy a podmínky jako u traversu.

Poloviční překrok

Překrok je obměna traversu, prováděná na diagonále místo na stěně. Může být předváděn ve shromážděném klusu, ve shromážděném cvalu nebo v pasáži při volné sestavě. Kůň má být mírně ohnutý ve směru ve kterém se pohybuje okolo vnitřní nohy jezdce. Má udržovat stejnou kadenci a rovnováhu během celého cviku. Pro docílení větší uvolněnosti a pohyblivosti plece je velmi důležité,aby byl udržen kmih a zejména angažovanost vnitřní zadní nohy. Koňské tělo je téměř rovnoběžné s dlouhou stěnou,přičemž předek mírně předchází záď. V klusu vnější nohy překračují a křižují nohy vnitřní. Ve cvalu se jedná o sérii dopředu a do strany prováděných skoků.

Obrat kolem zádě, piruety a poloviční piruety

Obrat kolem zádě přechodem ze zastavení a do zastavení (180°)

V zájmu zachování tendence pohybu vpřed je na začátku obratu povolen jeden nebo dva kroky dopředu. Během obratu se kůň otáčí kolem bodu tak, že vnitřní zadní noha zůstává blízko tohoto bodu, při zachovaní jasného čtyřtaktu. Přední nohy a vnější zadní noha se pohybují kolem vnitřní zadní nohy, která se zvedá a pokládá čistě v rytmu ve směru těžiště a dotýká se země ve stejném bodě, nebo mírně vpřed. Po skončení obratu před druhým zastavením se kůň vrátí na stopu kráčejíc šikmo vpřed bez křížení zadních nohou. Při obratu je kůň ohnut ve směru obratu.

Obrat kolem zádě z kroku (180°)

Platí stejná kriteria jako pro obrat kolem zádě s přechodem ze zastavení a do zastavení. Rozdíl je jen v tom, že kůň nepřejde do zastavení před obratem a po obratu. Před obratem se délka kroků zkrátí.

Pirueta (poloviční pirueta

Obrat o 360°(180°) prováděný na dvou stopách s poloměrem rovným délce koně, kdy se předek otáčí okolo zádě.

Piruety (poloviční piruety) se obvykle provádějí ve shromážděném kroku nebo cvalu, ale mohou se provádět také v piaffě.

Při piruetě (poloviční piruetě) se přední nohy a vnější zadní noha pohybují okolo vnitřní zadní nohy. Ta tvoří střed otáčení a musí se vracet na totéž místo nebo se pohybovat jen nepatrně kupředu pokaždé, když se zvedne.

Při provádění piruety (poloviční piruety) v kterémkoliv chodu je kůň nepatrně ohnut ve směru, ve kterém se otáčí, zůstává lehce „na přilnutí“, otáčí se klidně, udržuje stálou kadenci a nohosled příslušného chodu. Nejvyšším místem během celého cviku je týl hlavy.

Během piruet (polovičních piruet) má kůň udržet kmih, nemá ani nepatrně couvnout nebo ustoupit.

Při provádění piruety (poloviční piruety) ve cvalu má jezdec udržet plnou uvolněnost koně se zdůrazněným shromážděním. Záď je dobře angažovaná, snížená a vykazuje dobrou pružnost kloubů. Nedílnou součástí cviku je kvalita cvalových skoků před a po piruetě. Ve cvalové piruetě má být zřetelný nohosled cvalového skoku, i když diagonální vnitřní zadní a vnější přední noha nemusí došlápnout současně. Celá pirueta ve cvalu má být provedena v šesti až osmi cvalových skocích, poloviční pirueta ve třech až čtyřech skocích.

Kvalita piruet (polovičních piruet) se hodnotí podle uvolněnosti, lehkosti, přesnosti a plynulosti předvedení.

Před předvedením vlastní piruety je požadováno zvýšení aktivity, srovnání koně a vyšší shromáždění. Při výjezdu z piruety musí být zachována rovnováha.

Pasáž

Je to odměřený, velmi shromážděný, velmi vznosný a velmi kadencovaný klus. Je charakterizován výraznou angažovaností zádě, více zdůrazněným ohýbáním kolen a hlezen a půvabnou pružností pohybu. Každý diagonální pár nohou se střídavě zvedá a dopadá s kadencí a prodlouženým vznosem.

V zásadě špička kopyta přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Špička kopyta zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.

Krk má být zvednutý a vznosně vyklenutý s týlem jako nejvyšším bodem. Kůň má zůstat lehce a měkce „na přilnutí“ a schopný přejít měkce z pasáže do piaffy a opačně, bez zjevného úsilí a bez změny kadence, s výrazným kmihem.

Nepravidelné kroky zadních nohou, houpání předku nebo zádě ze strany na stranu, jakož i trhavé pohyby předních nebo zadních nohou nebo vlečení zadních nohou v momentu vznosu jsou vážné chyby.

Piaffa

Piaffa je vysoce shromážděný, kadencovaný, vznosný diagonální pohyb působící dojmem, že kůň zůstává na místě. Hřbet koně je ohebný a pruží. Záď je snížena, kyčle s aktivními hlezny jsou dobře podsazeny a umožňují uvolněnost, lehkost a pohyblivost plecí a předních nohou. Každý diagonální pár nohou se zvedá a došlapuje střídavě s pružností a stejnou kadencí.

V zásadě špička kopyta přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Špička kopyta zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.

Krk má být zvednutý a vznosně vyklenutý s týlem jako nejvyšším bodem. Kůň má zůstat lehce „na přilnutí“ s uvolněným týlem a udržovat měkký a lehký kontakt. Tělo koně se má pohybovat pružně, kadencovaně a harmonicky.

Piaffa se musí vždy vyznačovat živým kmihem a bezvadnou rovnováhou. Při dojmu, že zůstává na místě, má být zřejmá tendence k pohybu vpřed, což se projeví ochotou koně vykročit, jakmile dostane pobídku.

Vážnými chybami jsou i nepatrné couvnutí, nepravidelné nebo trhavé kroky zadních či předních nohou, nejasné diagonální kroky, křížení předních nebo zadních nohou, kolébání předku nebo zádě ze strany na stranu,široké rozkročení vpředu či vzadu, přílišný pohyb vpřed a porucha rytmu. Pohyb s uspěchanými, nestejnými a nepravidelnými kroky, bez kadence a pružnosti nemůže být nazýván pravou piaffou.

Kmih

Kmih je výraz popisující přenos chtivé a energické,ale stále kontrolované hnací síly vycházející ze zádě do atletického pohybu koně. Konečný výraz může být předveden jen měkkým a houpavým hřbetem koně vedeným citlivým spojením s rukou jezdce.

Rychlost, sama o sobě má málo společného s kmihem, výsledkem jsou ploché chody. Viditelnou charakteristikou kmihu jsou jasně členěné došlapy zadních nohou v nepřetržité, spíše stakatové akci. Když zadní noha opouští zem, má se koleno nejdříve pohybovat dopředu a pak se teprve zvedat. Nesmí se samozřejmě pohybovat dozadu. Prvořadou součástí kmihu je čas kdy kůň je ve vznosu. Kmih je tedy zřejmý jen u těch chodů, které dobu vznosu mají.

Kmih je podmínkou pro dobré shromáždění v klusu a ve cvalu. Když není kmih, není co shromažďovat.

Poslušnost

Poslušnost neznamená otrocké podrobení se, ale projevuje se stálou pozorností, ochotou a důvěrou v celém chování koně, jakož i harmonií,lehkostí a samozřejmostí při vykonávání různých cviků. Stupeň poslušnosti se také projevuje způsobem, jakým kůň přijme udidlo buď lehkým a měkkým spojením s pružným týlem, nebo vzpíráním se či vyhýbáním se ruce jezdce. Kůň je pak buď“nad“ nebo „za otěží“.

Plazení jazyka, strkání ho nad udidlo nebo úplné vyplazení jakož i skřípání zuby a švihání ohonem jsou většinou projevem nervozity, ztuhnutí nebo odporu koně a musí být rozhodčími vzaty v úvahu v jejich známkách pro daný cvik, jakož i ve společné známce pro „poslušnost“ (známka č.3).

Také srovnání je důležitou součástí poslušnosti koně. Kůň je rovný, pokud se jeho předek pohybuje před zádí a to na rovných i zakřivených liniích a pokud ukazuje rovnoměrnou ohebnost na obě strany.
Vyplnění hlavních požadavků (cviků) drezurní úlohy je hlavním kriteriem poslušnosti.

Shromáždění

Cílem shromáždění koně je:

  1. Další vývoj a zlepšení vyváženosti a rovnováhy koně, která je více nebo méně narušena přidanou váhou jezdce.
  2. Rozvinout a zvýšit schopnost koně snížit a angažovat záď ve prospěch uvolněnosti a pohyblivosti jeho předku.
  3. Přispět k „nenucenosti a nesení se koně“ a učinit ho příjemnějším k ježdění.

Shromáždění koně se vyvíjí ježděním dovnitř plec, traversu, renversu a polovičního překroku a zejména používáním polovičních zádrží.

Shromáždění je dosaženo a zlepšeno angažováním zadních nohou,které došlapují dopředu pod tělo koně s ohebnými a uvolněnými klouby a používáním lehce zadržující ruky,sedu a holení.

Zadní nohy však nemají být podsazeny příliš dopředu pod tělo, protože by se tím příliš zkrátila základna koně, a to by znesnadňovalo pohyb. V takovém případě se linie hřbetu příliš prodlouží a zvýší ve vztahu k základně tvořené nohama, a tím se sníží stabilita a kůň by měl potíže při hledání harmonické a správné rovnováhy.

Na druhé straně, kůň s příliš dlouhou základnou, neschopný a neochotný podsadit zadní nohy pod tělo, nikdy nedocílí přijatelné shromáždění,které je charakterizované „nenuceností a nesením se“, jakož i živým kmihem, vycházejícím z aktivní zádě.

Postavení hlavy a krku koně při shromážděných chodech je samozřejmě závislé na stupni výcviku a při jeho stejném stupni na anatomické stavbě koně. Je však třeba posuzovat, zda krk je nesen uvolněně a tvoří harmonický oblouk od kohoutku k týlu, který je nejvyšším bodem koně, s hlavou nepatrně před kolmicí.

Sed a pomůcky jezdce

Všechny cviky mají být dosaženy bez zjevného úsilí jezdce. Jezdec má být dobře vyvážený, pružný,sedět hluboce uprostřed sedla a plynule sledovat rytmus pohybu koně s uvolněnými bedry i kyčlemi a s klidnými stehny i nohama protaženýma dolů. Paty mají být nejnižším bodem. Vrchní část těla je nenucená, uvolněná a vzpřímená. Ruce mají být drženy klidně, nízko a těsně u sebe s palci jako nejvyšším bodem a mají být nezávislé na sedu jezdce. Lokty jsou těsně u těla a umožňují jezdci měkce a volně sledovat pohyby koně.

Účinnost pomůcek jezdce určuje přesné provedení požadovaných cviků v úloze. Vždy bychom měli mít dojem harmonické spolupráce mezi koněm a jezdcem.

Vedení oběma rukama je povinné v úlohách při FEI drezurních závodech. Vedení jednou rukou je však povoleno ve volné sestavě. Ale při opouštění obdélníku v kroku na dlouhé otěži po ukončení úlohy může jezdec, podle vlastního uvážení, vést koně jen jednou rukou.

Použití hlasu jakýmkoliv způsobem, mlaskání jednou nebo opakovaně, je vážnou chybou a má za následek snížení známky nejméně o dva stupně proti té, kterou by jinak jezdec dostal za cvik, ve kterém se to stalo a též ve společné známce za sed jezdce.


© 2006-2009 Jitka Dobešová | Všechna práva vyhrazena | TechComputers |
Mapa webu | RSS | XHTML 1.0 Transitional | CSS 2.1 | Nahoru |